Podnikání by se mělo vždycky dobře dařit. Protože ten, kdo ho provozuje, je na něm existenčně závislý, a je nelogické, aby se někdo věnoval tomu, co ho nejen neuživí, ale možná ho to dokonce zatáhne i do naprosto neřešitelných dluhů.
Podnikání by tedy určitě mělo být výnosné. Logika říká, že tomu nemůže být jinak. Jenže jak všichni víme, jsou mezi těmi, kdo se živí takovým podnikáním, docela často i ti, jimž není osud příznivě nakloněn a oni se tak ocitají i ve finančních problémech, jakkoliv si to pochopitelně ani trochu nepřejí.
Podnikatelům se tedy někdy nedaří tak, jak by si to představovali. Jenže co to znamená? Krachují tito kvůli svým dočasným ekonomickým problémům, ruší své firmy a odcházejí dělat něco jiného? Ti soudní pochopitelně ne. Ti, kdo vědí, že může být zase jednou lépe, daleko spíše hledají způsoby, jak přečkat těžké chvíle a zajistit si zase lepší živobytí. A někdy si ti, kdo hodlají své podnikání zachránit, berou půjčky, aby se s potížemi vypořádali.
Ovšem banky mají v úmyslu půjčovat zřejmě jenom těm, kteří jsou na tom víc než dobře. A když se na ně obrátí někdo, kdo má k dokonalosti a solventnosti hodně daleko, sice ho také přijmou a posoudí jeho možnosti, ale pak ho už jenom odmítnou.
A co má potom dělat ten, kdo třeba kvůli nízkým příjmům nebo záznamům v registrech dlužníků není podle bank bonitní?
Když má tento aspoň nějaké příjmy a nemovitý majetek, jistá naděje by tu ještě byla. Třeba taková nebankovní hypotéka může dobře posloužit i těm, kteří na tom jsou docela špatně. Stačí tu dát nějakou tu dostatečně hodnotnou nemovitost do zástavy, a když se dosáhne oboustranně výhodné dohody, což tu není nic těžkého, budou peníze bez problémů k dispozici. A nejen že je tu podnikatel získá, ale dostane je navíc ještě za podmínek, které se nedají nazvat jinak než dokonalé.